Erotická povídka: Letuška

letuška broskvicky.cz

Svou tehdy ještě budoucí profesi jsem si určila ve svých deseti letech. Přesně si na to pamatuji. Poprvé jsem letěla letadlem. Tenkrát ještě z pražské Ruzyně do Španělska. Už na letišti mě zaujalo množství cizinců všech možných odstínů barvy pleti. Byl to obrovský zážitek. A pak jsme s rodiči nastoupili do letadla. Připoutali jsme se a letušky nám začaly dávat bezpečnostní instrukce a pak kontrolovaly pásy. Během letu nám rozdaly jídlo a nakonec se s námi rozloučily. Hrozně mě zaujala práce letušky. Krásné upravené holky v krásných stejnokrojích, cestují si po celém světě, pořád se usmívají. Přiznám se, že jsem tenkrát měla větší zážitek z letušek, než ze samotného letu, letiště nebo celé dovolené. Ale i ta byla super.

A od toho dne jsem plně usilovala o to, abych se stala letuškou. Zaměřila jsem se na jazyky, zvolila si školu, kde jsem se naučila kromě angličtiny i německy a rusky a když jsem splnila všechny podmínky, přihlásila jsem se do výběrového řízení a následného školení. Vše jsem úspěšně absolvovala. Nakonec mě čekal můj první let. Jen z Prahy do Frankfurtu. To mi ale nevadilo. Takže jsem cestujícím rozdala jen sušenku, čímž to pro mě bylo jednodušší. A takto jsem začala lítat všude možně po Evropě. Musím uznat, že na první pohled je to krásná práce, na ten druhý ale velmi náročná. Požaduje se po nás perfektní vizáž. Takže nezašpinit si kostýmek, nenechat se pozvracet od cestujících, neroztrhnout si punčochy a když, co nejrychleji se převléknout. Zároveň ale s sebou nevozit kupu hloupostí, jen to nejnutnější. Takže celý den jsem v jednom oblečení a to i když mi skončí šichta. Stejně jím někde na letišti, tak tam to zvláštní není a pak jdu přespat.

Naučila jsem se využívat všeho, co mi dají. Tedy hotelové ručníky, osušky, papuče, odličovací tampóny nebo třeba župany. Prostě s sebou vozit opravdu jen líčení a čisté spodní prádlo. A případně dámskou hygienu a již zmíněné punčochy. Kolegyně mi doporučily kvalitní značku, takže se ani netrhaly. A s kolegyněmi a kolegy to je taky zajímavé. Neustále poznávám nové lidi. Tím nemyslím cestující, ty samozřejmě taky, ale kolegy. Nevím, proč ty směny tak plánují, ale klidně letím do Madrinu s jednou posádkou, přespím a ráno jsem v jiném letadle s jiným personálem a letím třeba do Berlína. A to člověk přiletí v deset večer. Jde si rychle dát večeři, pak na pokoj. Stejnokroj dám do skříně, lodičky do kouta a rychlou sprchu, rychle se odlíčit a švihnu s sebou do postele, protože v šest ráno už zase někam letím. A to se musím namalovat, ustrojit, posnídat, dopravit na letiště a vše nachystat pro cestující. A do toho si musím držet linii. A to nemluvím o zpoždění, zrušeném letu nebo časovém posunu. I když u vnitroevropským letů těch posunů tolik není. Takže suma sumárum nejhorší je let z Ruska do Velké Británie. Odlétáme večer a přiletíme opět večer. Ale člověk už má vlastně noc.

pokračuj ve čtení.

Napsat komentář