Erotická povídka: Sex v ženském vězení

lesbický sex ve vězení Broskvicky.cz

Rozloučila jsem se s rodinou, všechno rozdala příbuzným, aby se o to starali, sbalila si pár věcí a vyrazila do věznice. Dva roky není tak obrovská doba a nemám tolik peněz, aby se mi vyplatilo se někde skrývat a utíkat. Do věznice jsem tedy dorazila tak, jak jsem měla. Zkontrolovali mi všechny věci, zda nemám něco nepovoleného. Ochmatali mě jako na letišti a nějaká bachařka mě odvedla do šatny, kde jsem si oblékla vězeňský stejnokroj a odvedla mě do cely. Místnost připomínající pokoj nějaké hodně levné ubytovny s kovovými palandami nad sebou mě na jednu stranu docela potěšil. Nebylo to tak škaredé, jako cely v různých filmech.

Ale tak hotelový pokoj to nebyl. Čisto tam docela bylo. Položila jsem si těch pár věcí, co mi s sebou do cely dali, na stůl. Spoluvězeňkyně se začaly představovat. „Ahoj, já jsem Bohdana. Podřízla jsem manžela, ty jsi tu za co?“ zeptala se mě bruneta sedící u stolu. „Zpronevěra,“ stroze odpovím a zamyslím se, kde jsem se to vlastně ocitla. „Zita, taky zpronevěra. Skoro 5 milionů. Kolik ty?“ vytrhne mě ze zamyšlení z cely nejstarší žena. „Necelého půl milionu,“ odpovím a najednou se stydím, že tak málo. „A já jsem Alice. Napila jsem se a přejela autem nějaké lidi na chodníku. Kdyby nechlastali, stihli by uskočit,“ dodala a zasmála se tomu. „Hele, nemáš cigára?“ zeptala se Bohdana. „Ne,“ řeknu a začnu lézt na horní palandu.

Ostatní holky v cele vypadají na něco kolem 35 a Zita může mít kolem padesátky. „Máš kluka? A jak se vlastně jmenuješ?“ zeptala se některá z nich. „Mám a jsem Tereza,“ řeknu a sednu si na postel. „Jako bys už neměla,“ řekne Zita a zpočátku se tomu směje, pak se jen dusí. Prohlížím si celu a druhou horní postel. Nevím, čí je, ale má tam dobrý binec. Neustlané. Asi si budu muset zvyknout. Holky mi podrobně vypráví své příběhy. Proč taky ne, času máme dostatek. Zita si hrála na makléřku, vybrala zálohy na byty a ztratila se. Bohdana zabila manžela, když ji podvedl a načapala je. Holka stihla jen tak tak utéct, teď je prý na psychiatrii, celé to viděla. A to už jsou tři roky. A Alice se napila, sedla do auta a pak prý asi přejela nějaké lidi. Má okno.

Probudila se až na záchytce a ven už se nedostala. Já jsem v cele nejkratší dobu a nejdřív půjdu domů. Holkám to vychází ještě kolem čtyř let za mřížemi. Ale vypadají docela vyrovnaně. No a nakonec jsem jim já pověděla svůj příběh. Dostali jsme večeři a nastala večerka. Postele jsem se ještě štítila. Ale ležela jsem. Bála jsem se pohnout, bála jsem se i dýchat. Když vzbudím a tím naštvu vražedkyně, nemusím se dožít rána.

Pokračuj ve čtení…

Napsat komentář