Při příjezdu na tábor jsme si s kamarádkou Bárou vybalily věci v chatkách a šli hromadně do lesa nasbírat dřevo na večerní táborák. S Bárou se znám už 15 let, víme o sobě vše a nebylo novinkou, že jsme na cestě do lesa mapovaly objekty mužského rodu.
Bára se zaměřila na objekt jménem Honza. Statný, černovlasý instruktor kolem 30. Můj objev, Tomáš, byl vysoký a modrooký zdravotník, který pro bližším prozkoumání vypadal v intimních partiích velmi obdařeně.
Během našeho tlachání jsme naskládaly dřevo na hromadu, kterou jsme obmotaly provazem. Popadla jsem ho, začala táhnout dřevo, když v tom mi noha uklouzla a pod tíhou dřeva se mi zvrtla. Můj výkřik slyšel snad celý les, proto netrvalo dlouho a okolo mě stál hlouček lidí. Bára a pár dalších lidí mi pomohly vstát.
„Potřebuješ to zchladit, pojď, půjdu s tebou do tábora,“ řekl Tomáš, když se vynořil z kroužku lidí. Popadl mě do náruče, jako bych byla peříčko. V tu chvíli jsem zapomněla na veškerou bolest a myslela jen na ten kus svalu, který mě zdravil v jeho kalhotách.
Po příchodu do opuštěného tábora mě posadil do zdravotnické chatky na postel. Přinesl led, klekl si a nohu mi chladil. Hlavu měl přímo u mý nadržený kundy a musel vidět, jak jsem mokrá. A taky to viděl…